Několikrát jsem sliboval, že až se budu blížit ke konci se svým hubnutím, podělím se o své
pocity s těmi, které to zajímá. Tak dneškem to začínám plnit.
Narodil jsem se jako normální asi 4 kilové dítě, které začalo mít problémy s nadváhou někde ve
školce. Rád jsem jedl a první na co jsem se své maminky ptal bylo, jestli mi přidá. To jsem jí
říkal v době, kdy jsem zasedl ke stolu k plnému talíři a ještě s jídlem ani nezačal. Strašně jsem
jí tím štval, ale vždycky mi přidala. A já papal a kynul. Nebyl jsem vysloveně tlustý, ale oplácaný
a nemotorný.
To, že mám problém, jsem si začal uvědomovat ve škole, a to především při tělocviku. Přeskočit
kozu, byl vážně problém a „kotouloval“ jsem se stále jenom našikmo. Spolužáky to sice bavilo, mě už
míň. Taky při plavání mi začalo být divné, proč spolužačky nosí podprsenku, když mají prsa o hodně
menší než já. A taky mě moc nebavilo, když mě strkali do bazénu s výkřikem, že zachraňují vorvaně.
Postupně přišla puberta a mě víc než plný talíř, začala zajímat děvčata. Těžko jsem ale v
atraktivitě pro druhé pohlaví doháněl sportující kamarády a to i přesto, že jsem zapojil intelekt.
Prostě vysportovaní, šlachovití a svalnatí fešáci to měli nějak jednodušší. Ono to tedy platí tak
nějak stále. Tehdy, poháněn hormony, jsem se pustil do boje s kily poprvé. Přestal jsem maminku
štvát tím, jestli mi přidá, ale u všeho jsem se ptal, jestli je to dietní. Takže hláška se změnila,
ale štval jsem jí dál a to hlavně četností dotazu. Začal jsem se hýbat a pravidelně jíst. Tehdy
jsem o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem zhubnul téměř 20 kilo. Po prázdninách se do školy
vrátil jiný člověk. Prvních 20 kilo mě velmi motivovalo a do konce školního roku jsem ještě 10
přidal. Tehdy jsem měl při výšce 185 cm asi 75 kg. Od té doby jsem ještě několikrát přibral a potom
zase zhubnul, a tak stále dokola …
Přečtěte si celý článek …
Zveřejněno 8. Září, 2013